Samohlásky a souhlásky: Úplný průvodce s příklady

Učení se stavebním prvkům jazyka nutně začíná poznáváním samohlásek a souhlásek.

Jsou to některé z důležitých zvuků, které tvoří základ každého slova, které říkáme, píšeme a čteme. Přemýšleli jste někdy o tom, co jsou samohlásky a souhlásky? Tak právě pro vás jsou určeny všechny potřebné informace. 

Ať už se jedná o žáka, který se učí fonetiku, tvůrce učebních osnov nebo prostě jen někoho, kdo se o to zajímá, principy samohlásek a souhlásek hrají zásadní roli ve správné komunikaci.

---

Klíčové poznatky

• Jakékoli písmeno (v některých případech A, E, I, O, U a Y), které se vyslovuje otevřeným vokálním traktem a tvoří podstatu slabiky, je samohláska.

• Zbývajících 21 hlásek (které při výslovnosti vyžadují určitou překážku v podobě vzduchu) se nazývá souhlásky.

• Rozdíl mezi samohláskami a souhláskami je dosažen pomocí fyzické produkce zvuku v ústech.

• Samohlásky a souhlásky mají mnoho hlásek, které se odvíjejí od jejich umístění a umístění ve slově.

• Tyto rozdíly jsou nezbytné pro pochopení toho, jak se slova vyslovují a píší.

---

Co jsou samohlásky?

Samohlásky tvoří základ slabik a vytvářejí melodický, hudební charakter řeči.

V ústech dochází k volné cirkulaci vzduchu bez jakýchkoli překážek, a proto je možné dosáhnout čistých a rezonujících zvuků.

Anglické samohlásky: A, E, I, O, U a někdy i Y jsou základními prvky, které umožňují vyslovovat slova a dodávají jim rytmický charakter.

Definice samohlásky

Samohláska je zvuk řeči, který vzniká, když vzduch prochází hlasivkami bez větších překážek.

Abychom věděli, co jsou souhlásky a samohlásky, je třeba říci, že střed slabik se nazývá samohláska a může být také charakterizován jako otevřený a rezonanční.

Při vyslovování samohlásky necháváte ústa otevřená, aby se zvukové vlny mohly snadno pohybovat ústy a hlasivkami.

Z lingvistického hlediska jsou samohlásky charakterizovány třemi významnými znaky, mezi které patří;

1. Jsou nejvyšší ve slabice
2. Mohou to být celé slabiky a 
3. Jejich artikulace nebrání proudění vzduchu v ústech ani v krku.

5 hlavních samohlásek: A, E, I, O, U

Při studiu souhlásek a samohlásek je třeba si uvědomit, že angličtina obsahuje pět hlavních samohláskových písmen, a to:

• A: Tato hláska je ve slovech, jako je kočka, dort a otec, velmi univerzální. Může znít různě v závislosti na struktuře slova a okolních písmenech.

• E: Objevuje se ve slovech jako postel, strom a ticho. Písmeno E je obzvláště zajímavé, protože se často používá na konci slov, kde se nevyslovuje, ale mění výslovnost ostatních hlásek ve slově.

• I: Vyskytuje se ve slovech jako sit, kite a machine. Tato samohláska může mít krátkou a zkrácenou i dlouhou a táhlou výslovnost.

• O: Vyskytuje se ve slovech "hot", "home" a "to". O, stejně jako jakákoli jiná samohláska, může znít dramaticky odlišně v závislosti na svém umístění ve slově.

• U: Vyskytuje se ve slovech jako cup, cute a put. Tato hláska má tendenci vytvářet jedny z nejrozmanitějších zvuků ve výslovnosti anglického jazyka.

Někdy Y jako samohláska

Písmeno Y je v anglické fonetice výjimkou, protože může být samohláska a souhláska v závislosti na tom, jak je ve slově použita.

Y je samohláska, když má zvuk samohlásky (když je ve střední nebo koncové pozici ve slabice).

• Y funguje ve slovech jako samohláska: "tělocvična", "pláč", "mýtus" a "šťastný". V tomto případě vytváří zvuky podobné samohláskám I a E.

• Y funguje jako souhláska, pokud se objevuje na začátku slov nebo slabik: "ano", "mladý" nebo "mimo".

Krátké vs. dlouhé samohlásky

 Kontrast mezi krátkými a dlouhými samohláskami je založen také na výslovnosti a pravopisu.

Tento rozdíl ovlivňuje zvukovou podobu slov a ve většině případů význam slova.

Vzory souhláska-samohláska-konsonant (CVC) se vyskytují ve slovech, která mají obvykle krátké samohlásky. Příklady zahrnují:

• A jako ve slovech "kočka", "klobouk", "past".
• E jako ve slovech "postel", "červená", "krok".
• I jako "sedět", "udeřit", "výlet".
• O jako ve slovech "horký", "hrnec", "obchod".
• U jako ve slovech "cup", "sun", "truck".

Dlouhé samohlásky se často objevují, když samohlásky "řeknou své jméno", a běžně se vyskytují ve slovech končících na němé E nebo v samohláskových kombinacích.

Příklady zahrnují:

• A jako "dort", "jméno", "statečný"
• E jako ve slovech "strom", "setkání", "scéna".
• I jako ve slovech "drak", "čas", "lesk".
• O jako "home", "note", "scope".
• U jako ve slovech "cute", "tune", "duke".

Příklady použití samohlásek ve slovech

Samohlásky tvoří melodický základ jazyka a vyskytují se ve všech slovech v angličtině. Vezměme si za příklad samohlásky v následujícím příkladu:

• Ve slově "education" najdeme čtyři samohlásky (E-U-A-I-O), které tvoří rytmický vzorec, díky němuž se slovo vyslovuje. Bez samohlásek bychom dostali slovo dctn, které nelze vyslovit jako slovo.
  
• Dalším příkladem je slovo "zbytečný". Pokud odstraníme samohlásky (U-E-E-A), vznikne slovo nncssry, které jako slovo nedává smysl.

Co jsou souhlásky?

Souhlásky tvoří kostru slov a vyslovují se, když je pohyb vzduchu částečně nebo zcela znemožněn ústy, jazykem, rty nebo zuby.

Těchto 21 písmen anglického jazyka spolu se samohláskami tvoří srozumitelnou řeč a jsou to zvuky, které dávají určitému slovu odlišný zvuk ve srovnání s jiným slovem. 

Definice souhlásky

Abychom si udělali celkový obrázek o tom, co jsou samohlásky a souhlásky, musíme souhlásky považovat za zvuky řeči, které vznikají v důsledku toho, že vzduch, který vychází z plic, je částečně nebo zcela zablokován jazykem, rty, zuby nebo jinou strukturou úst. 

Na rozdíl od samohlásek musí u souhlásek docházet k zúžení nebo zablokování proudu vzduchu tak, aby charakteristické zvuky měly strukturu a definovaly slova.

Slovo "souhláska" je latinský termín, který znamená "znít s", a proto se v jazyce spojují se samohláskami a dávají smysl.

Souhlásky tvoří kostru, na níž slova nabývají tvaru a vlastní podoby, zatímco samohlásky tvoří znělé jádro.

21 standardních souhláskových písmen

Možná vás zajímá, kolik samohlásek a souhlásek je v angličtině.

V angličtině je 21 souhláskových písmen (B, C, D, F, G, H, J, K, L, M, N, P, Q, R, S, T, V, W, X, Z), z nichž každé může vydávat jeden nebo více různých zvuků. Každá souhláska má své vlastní vlastnosti a pravidla výslovnosti.

Patří mezi ně:

• Stopové souhlásky: B, P, T, D, K, G. Vytvářejí úplnou blokádu proudění vzduchu.
• Frikativní souhlásky: Patří mezi ně F, V, S, Z a vedou k turbulenci proudění vzduchu.
• Nosové souhlásky: M a N, které umožňují přímé proudění vzduchu nosem.
• Tekuté souhlásky: Patří mezi ně L a R, které mají tekoucí vlastnosti.
• Klouzavé souhlásky: Příkladem je W, které plynule přechází v samohlásky.

Souhlásky vs. písmena

Anglická fonetika je jednou z nejproblematičtějších, protože... souhláska písmena nemají vždy stejný zvuk.

Existuje řada souhlásek, které na základě svého umístění ve slově a okolních písmen mohou mít více než jednu hlásku.

Například písmeno C může znít jako K (kočka) nebo jako S (město). Písmeno G se může vyslovovat tvrdě (go) i měkce (gentle).

Jiné kombinace souhlásek vytvářejí zcela nové zvuky, například CH, SH, TH a PH.

Kromě toho, tam je několik souhlásek, které jsou označeny více než jedním písmenem. Příkladem je hláska F, která se může psát jako F (ryba), PH (telefon) nebo dokonce GH (smích).

Příklady použití souhlásek ve slovech

Souhlásky jsou hlavní kostrou slov.

• Slovo "síla" má sedm souhlásek (S-T-R-N-G-T-H) a jednu samohlásku (E). To ukazuje, jak lze pomocí souhlásek skládat hlásky. Ukazuje také, jak se souhlásky mohou shlukovat dohromady a vytvářet tak složité zvuky.

• Jiná slova, například "banán", ukazují, jak se souhlásky a samohlásky střídají, aby vytvořily rytmus. Kombinace souhlásek a samohlásek tvoří výslovnost jazyka.

Samohláskové a souhláskové zvukové rozdíly

Níže jsou uvedeny zvukové rozdíly mezi samohláskami a souhláskami:

Poloha úst, jazyka a hlasivek

Vlastní stavba samohlásek a souhlásek je záležitostí nastavení úst, jazyka a hlasivek.

Právě na základě znalosti těchto rozdílů můžeme vědět, proč samohlásky a souhlásky znějí jinak a proč mají v řeči odlišné použití.

Při samohláskách jsou ústa přiměřeně otevřená, což umožňuje volnou cestu zvukovým vlnám. Jazyk se tak přeorganizuje tak, aby vytvářel různé zvuky samohlásek.

Například pro vytvoření samohlásky "ee" se ústa pohybují vysoko a dopředu, pro vytvoření samohlásky "ah" se pohybují nízko a dozadu a pro vytvoření samohlásky "oo" se rty zakulacují.

Hlasivky pravidelně vibrují a vytvářejí rezonanční, zpěvný charakter samohlásek.

Při tvorbě souhlásek dochází ke strategickému bránění proudění vzduchu. Jazyk, rty a zuby společně vytvářejí překážky, přesměrovávají a upravují proud vzduchu.

Například při vyslovení slova "B" rty na okamžik zcela zablokují proudění vzduchu a pak ho v malém nádechu uvolní.

Zvuky s hlasem vs. bez hlasu

Samohlásky a souhlásky jsou buď znělé, nebo neznělé, to znamená, že mají nebo nemají rozkmitané hlasivky.

• Hlasové zvuky: Jedná se o zvuky, které rozechvívají hlasivky. Skládají se ze všech samohlásek a souhlásek, jako jsou B, D, G, V, Z, L, M, N, R. Tuto vibraci lze při vydávání těchto zvuků cítit dotykem hrdla.
  
• Zvuky bez hlasu: Bezhlasé hlásky nevyžadují kmitání hlasivek a jsou to souhlásky jako P, T, K, F, S a H. Jsou to hlásky, které nepotřebují kmitání hlasivek a jsou závislé na poloze ústního aparátu a proudění vzduchu.

Toto rozlišení je zásadní pro pochopení výslovnostních vzorů a pravopisných pravidel.

Kontinuální vs. stop zvuky

Velkou roli hraje také rozdíl mezi průběhovými a koncovými hláskami a ovlivňuje způsob při kterém se v řeči kombinují hlásky.

• Nepřetržité zvuky: Může být dlouhotrvající a zahrnuje samohlásky a souhlásky jako F, S, L, M, N, R. Tyto hlásky můžete držet tak dlouho, dokud máte dech.
  
• Zvuky stop: To znamená úplné zablokování proudění vzduchu a následné rychlé uvolnění. Patří sem souhlásky jako P, B, T, D, K a G. Tyto hlásky nelze udržet, protože se vytvářejí v krátkých intervalech.

Tato variabilita ovlivňuje způsob, jakým se hlásky ve slovech prolínají.

Určuje vzorce výslovnosti, vývoj přízvuků a rytmus řeči. 

Nezjistitelné Zeptejte se AI vám může pomoci v případě, že si nevíte rady s tím, jak si pro svůj školní projekt představit polohu úst, artikulační vzorce a rozdíly ve vokalizaci jednotlivých typů zvuků.

Vytváří propracované popisy a vizualizace, které přenášejí abstraktní fonetické pojmy do reality. 

Tabulky samohlásek a souhlásek

Hláskové tabulky obvykle uspořádávají hlásky podle polohy jazyka (vpředu, uprostřed, vzadu) a otevření úst (vysoko, středně, nízko).

Tento metodický způsob myšlení pomáhá pochopit, proč se některé samohlásky zdají být příbuzné a jak rozdíly v přízvuku často spočívají v malém posunu těchto pozic.

Tabulky souhlásek jsou však rozděleny podle toho, kde a jak se hlásky v ústech vytvářejí (rty, zuby, špička jazyka atd.) a jak se vytvářejí (zastavení proudění vzduchu, tření atd.).

Tato organizace vysvětluje, proč jsou některé souhlásky v různých jazycích a nářečích časté.

Pravidla a vzory

Existuje mnoho vzorů a pravidel, které angličtina fonetika následuje, ale u většiny z nich existují výjimky.

Níže jsou uvedeny vzory, které pomáhají s výslovností a pravopisem:

• Pravidlo tichého E: Slovo s němým E na konci má tendenci udělat předchozí samohlásku dlouhou (hat/hate, bit/bite, cut/cute). Toto pravidlo je účinné, protože němé E označuje jiný hláskový vzor, který mění zvuk krátkých samohlásek na dlouhé.
  
• Zdvojování souhlásek: Zdvojené souhlásky často naznačují, že předcházející samohláska je krátká (hopping vs hoping, dinner vs diner). Zdvojená souhláska vytváří "uzavřenou" slabiku, která udržuje samohlásku krátkou a zkrácenou.
  
• Skupiny samohlásek: Časté skupiny samohlásek tvoří běžné zvuky: AI má tendenci mít dlouhou hlásku A (déšť, mozek), OA má tendenci mít dlouhou hlásku O (loď, kabát) a EE má tendenci mít dlouhou hlásku E (strom, včela). V těchto kombinacích existují pravidelné vzorce, které umožňují plynulé čtení.
  
• Pravidla C a G: C na začátku slova se před E, I a Y (city, cent, cycle) vyslovuje jako s; před A, O a U (cat, coat, cup) se vyslovuje jako k.
  
  Stejně tak se G vyslovuje měkce před E, I a Y (gentle, giraffe, gym) a tvrdě před A, O a U (gate, go, gum).
  
• Y jako samohláskový vzor: Y je samohláska, když zaujímá střední nebo koncovou pozici slabiky (tělocvična, šťastný, pláč).

Abychom mohli tato fonetická pravidla přesně aplikovat na psanou práci, je třeba, aby naše Kontrola gramatiky lze použít k nalezení nejčastějších pravopisných chyb, které se vyskytují při nesprávné aplikaci pravidel nebo v případech, kdy výjimky z pravidel převažují nad obecnými trendy.

Naše AI Humanizer může také přepsat výukové materiály, včetně těch, které se používají ve výuce, do podoby zajímavých a věku přiměřených fonetických instrukcí.

Díky této pomůcce je výuka fonetiky pro žáky všech věkových kategorií poutavější, protože dokáže složité jazykové pojmy proměnit v příjemný proces učení.

Vydejte se na profesionální dráhu s technologií Undetectable AI nebo si prohlédněte náš detektor AI a humanizér ve widgetu níže!

Často kladené otázky o samohláskách a souhláskách

Závěrečné myšlenky

Podstatou efektivního mluvení, čtení a psaní je schopnost ovládat samohlásky a souhlásky.

Tyto základní prvky určují správnou výslovnost slov, pravopisné informace a interpretaci textu.

S nezjistitelnými AI AI Humanizer, Kontrola gramatikya Zeptejte se AI nástroje, můžete získat personalizovanou zpětnou vazbu, gramatické pokyny a okamžité odpovědi na jazykové otázky.

Nezjistitelná umělá inteligence může urychlit proces učení samohlásek a souhlásek, ať už jako student, pedagog nebo jazykový nadšenec.

Zlepšete své jazykové znalosti ještě dnes pomocí Nezjistitelná AI's chytrými nástroji pro učení.